Klikatý blesk prozářil potemnělou oblohu a ohlušující hrom jen utvrdil, že dnes tu vládne příroda ve své plné síle. Vůně ozonu se nesla silným větrem a lesní cesta se měnila pod příkrým příbojem deště v rozbahněnou brázdu. Jen blázen by se vydal v téhle bouři ven, přesto se pod temnou klenbou stromů, pohyboval povoz tažený párem valachů.

"Je to ještě daleko?" zazněl plačtivý dětský hlásek z pod plachty povozu.
Vozka pootočil hlavou aby nahlédl do setmělého vozu, přitom mu z třírohého klobouku stekla voda za límec vytažený do tváře, odolal však kletí. Tam v objetí mladé ženy se chvěla malá dívenka. Světlé vlásky byli skryty pod šátkem a vykukoval jen pramínek kadeří, tělíčko zachumláno ve vlčí kožešině. Strach z bouře však tělíčkem lomcoval navzdory téhle ochraně.
"Už je to jen kousek, opravdu" snažila se chlácholit děvče, její rozechvělý hlas však vyvracel vyřčená slova. Raději přestala mluvit a snažila se cípem rukávu setřít slzičky z nevinné dětské tvářičky. Na první pohled bylo jasné, že je to matka s dcerkou stejná barva vlasů zdobila matčinu hlavu stejně tak průzračné modré oči, které byly příčinou slzavé nadílky.

"Neměl jsem je brát sebou" pomyslil si vozka a zadíval se zpět před sebe na hřbety zvířat. Něco mu však říkalo, že by se udály věci, kterých by později litoval. Myšlenky se pořád vracely k předešlým událostem...
"Já vás tu nenechám Judit", zvýšil hlas a upřeně se zadíval do jejích modrých očí.
"Nic nezmůžeš, vždyť je to předák, Hansi" odvětila a snažila se jej něžně pohladit po skráni.
Reflexivně jeho ruka vylétla zachytíc něžnější protějšek v pohybu. Když se vyčítavě zadívala do jeho tváře povolil sevření, otočil se však zády a poodešel.
"Nemůže si tě vzít, na to nemá právo, co tvoje volba a co Trea?" rozhořčeně vychrlil.
"On má peníze, já nemám nic, jen díky němu mám přístřeší a stravu" na chvíli se odmlčela
"Slíbil, že se o Treu dobře postará, ale ty musíš pryč, nesmíš mu být na očích, moc dobře ví co k sobě cítíme." ten tón hlasu zněl příliš odevzdaně.
Nadechl se, pak se zarazil, ne to ji nemůže říci. Zaslechl rozhovor jak se ho pokusí zabít, vše mělo vypadat jako dřevorubecké neštěstí, koneckonců v dřevařské osadě Estvale Logging nic neobvyklého.
"Mám známého v Goldshiru, něco mi ještě dluží, jsou to jen dva dny cesty, s tím málem co mám vystačíme pár týdnu v Stormwindu, ztratíme se v davu, najdeme si práci." věřil, že tomu tak bude, dal do těch slov celou svou víru a lásku.

Už si ani pořádně nepamatuje další část rozhovoru, po nerozhodném přikývnutí Judity, se po celém těle rozprostřela úleva a nesmírná radost. Krádež povozu a statných valachů na tahání kmenů, byla hračka, více se bál pronásledování Grudgovy bandy.
Grudge byl bývalý žoldnéř nyní dělá špinavou práci pro místního předáka, říká se o něm, že prošel celý Kalimdor aniž by utržil jednu jizvu. Brzo po jeho příchodu se začala kolem něj shlukovat ta největší sebranka stejného ražení.
"Kolik jich asi za námi půjde, snad je ta bouře odradí" zapřemýšlel, ale věděl, že tomu tak nebude, mimoděk popohnal koně k větší rychlosti. Na klidu mu nepřidalo ani vlčí zavytí, dřevorubecké koně však byli cvičeni proti této hrozbě, neboť byli vystavováni tomuto nebezpečí každý den.

Uběhly další mokré hodiny, když koně už začali protestovat, vysilující jízda bahnitou cestou jim kradla síly, chtě nechtě musel zastavit na kraji cesty aby je neuštval.
"Oheň nebude" s těmito slovy vklouzl pod plachtu "vše je moc mokré" ale hned zmlkl jakmile spatřil Juditin prst na rtech. Trea spala na vlčí kožešině a hlavu podloženou pytlem s prosem.
"Mám strach Hansi, to vytí, říká se, že když jsou vlci na lovu v takové bouři, je nablízku smrt" zašeptala a zachvěla se. Hans vzal do svých dlaní její třesoucí se prsty a začal je pomalu třít "Neboj se mi to dokážeme, zkus si na chvilku lehnout" přitiskl Juditinu hlavu na svoji hruď a něžně ji hladil po temeni hlavy. Objetí netrvalo dlouho natáhl se pro kuši a vrátil se rozhodným pohybem zpět na kozlík.

"Jen tu ženu, dítě nechte vlkům" znělo hlavou Grudgemu, po nehezké tváří mu přejel zlý úsměv, "jak se nám to ctihodný pan Kras vybarvil" opětovný úšklebek. Dostal ty nejlepší koně, vzal hochy co věděl, že je to bude bavit, ještě, že se Kras nezmínil v jakém stavu má tu ženu dovést nazpět. Jel v čele za nim cválalo dalších šest jezdců. Nechal koně intuitivně běžet v tomhle dešti neviděl dál nežli na čtyři sáhy před sebe.

Bouře sílila a blesky sjížděli z temné oblohy čím dál častěji. Hans se zavrtěl na kozlíku aby alespoň trochu nechal ulevit ztuhlým svalům. Ohlušující rána a zvuk tříštícího dřeva vylekal všechny tři včetně koní. Část kmene dopadl na cestu kousek před povoz,
Hans seskočil zklidnit polekané koně.
"Mamí, mamí" přidala se do zmatku vřískajíc Trea. Juditina náruč byla pohotová.
Po té co Hans zklidnil koně se zadíval na blokující kmen na cestě "tak mi budete muset ještě pomoci" promluvil prosebně směrem k valachům. Odvázal jednoho a kráčel k padlému stromu, u překážky položil na zemi kuši a jal se vázat otěže kolem kmene. Z činnosti jej vytrhl dusot kopyt, prudce se otočil šmátrajíc po kuši. Hustá clona deště se rozestoupila odkrývajíc jezdce na koni. Hans systematicky zamířil a vystřelil. Šipka prorazila jezdci lebku a síla střely jej srazila z koně. Nežli tělo dopadlo na zem, vyřítil se druhý jezdec, Hans odhodil kuši a tasil krátký tesák. Ještě se stihl rozkročit v obraném postoji, poté přišla rána do hlavy okovaným obuškem, následována hrozivou tmou.
Judita vše zděšeně sledovala, s výkřikem na rtech vystrčila Treu ven "utíkej Treo, bež!" Dívenka se rozeběhla směrem k překážce. "Je moje" zahalekal silný mužský hlas a ve cvalu popadl Treu za kabátek zvedaje jí do výše.
"Nechte ji být" zoufalý nářek zoufalé matky přehlušil zuřící bouři. Judita klesla na kolena do blátivé kaše ruce sepnuté v prosebném gestu "ona za nic nemůže se mnou si dělejte co chcete, ale ji nechte zapřísahám vás" slzy se mísí s dešťovými kapky.

"Ještě žije Grudge, co sním?" narovnal se od ležícího těla Hanse bytelně stavěný Jakub.
"Začínáš slábnout Jakube" odvětil Grudge "dříve by jsi mu roztříštil hlavu, ale je dobře že žije, alespoň máme o zábavu navíc"
Jakub se rozmrzele podrbal na zarostlé tváři "a co uděláme s Fricem?" ukazujíc na jezdce s prostřelenou hlavou.
"Jakube... Jakube ještě se musíš hodně učit" položil Grudge své dlaně na ramena Jakubovi, nenásilně ho postrkujíc směrem dál od svázané Judity a Trei. "Vezmi Frice s tou malou a odtáhni je hlouběji do lesa, tu malou svaž k Fricovi, pak Fricovi prořízni hrdlo, ať to co nejvíce krvácí, krev přiláká vlky a malá těžko uteče s tak těžkým břemenem" šeptal tiše Grudge. Jakub se zahleděl do očí svému vůdci jestli to myslí vážně. Grudge viděl pochyby v Jakubových očích tak suše dodal "pokud tedy nechceš připravit o to potěšení vlky a nechceš jí proříznout hrdlo sám" nevině se usmál. Jakub souhlasně přikývl, došel k Fricovu tělu a za límec jej začal táhnout blíž k okraji cesty. Mezitím došel Grudge k Juditě "veř mi bude to bolet víc mě, nežli tebe" okovaná bota zasáhla Juditu do obličeje.

"Přestaň škrábat, nebo... "větu Jakub nedokončil došla mu trpělivost, když se mu malé zoubky zakously do jeho ruky, nepoužil ani čtvrtinu své síly a udeřil Treu přes hlavičku. Malé tělíčko se v bezvědomí sesunulo k zemi.
"Tak je to lepší" prohodil Jakub a naložil si bezvládné tělíčko přes rameno, v druhé ruce za sebou tahajíc Frice.
Kráčel dobrou půlhodinku "to by mohlo stačit" zamumlal a položil Treu na mokré kapradí, z hrudi sundal lano. Blízké vlčí zavytí jej donutilo sáhnout po okovaném obušku. Do očí se mu lepily promočené vlasy, když si je odhrnul z tváře zůstal v němém úžasu stát.
Naproti němu stál mohutný ork v černé zbroji, hustý déšť se rozbíjel o jeho zbroj, stejně jako silný poryv větru o jeho statné tělo.
Opětovné vlčí zavytí se ozvalo z hustého porostu na pravé straně od Jakuba. Z křoviny se prodral jezdecký vlk a pomalým krokem začal kroužit kolem Jakuba. Ork zavrčel a vlk se obloukem postavil za záda svému pánu.
Jakub na víc nečekal a vrhl se na černou hrozbu, jeho úder byl veden na hlavu orka, Ten s pobavením ve tváři zachytil ruku s obuškem, jeho hlava vystřelila dopředu a roztříštila Jakubův nos na krvavou kaši, další rána hlavou a vzduchem se v krvavé spršce rozlétly zuby. Jakub klesl s hrdelním zvukem na kolena, prudká bolest v předloktí jej donutila vydat další neartikulovaný zvuk, trčící kost byl jen reakce na prudké otočení orkovy silné paže, chvíle, která však Jakubovi připadala jako věčnost byla ukončena mohutným úderem ocelí pobitého kolena, směřujíc na zuboženou trpící hlavu, hlava se rozlétla na malé kousky a bezhlavé tělo se v smrtelné křeči zkroutilo do klubíčka. Ork si odplivl a vzal do náruče malou Treu opatrně ji položil k hustému kožichu vlčího spojence.

Judita otevřela krví slepené oči snažíc se pohledem najít Treu, spatřila však Hanse visícího hlavou dolu, přivázaného za kotníky k větvi stromu. Rána na hlavě Hanse již nekrvácela a na první pohled bylo znát těžké nepravidelné oddychování.
"Kde je, kam jste ji vzali" tiše šeptala ve strachu z následné odpovědi.
"Jakub s ní jel napřed, měla chudák malá teplotu, a navíc nemusí být u toho, když nám její maminka slíbila jistý druh potěšení." pravil Grudge.
"Pokud si to však máš chuť rozmyslet, tak tu máme ještě tvého Hanse" a se slovy názorně rozkýval Hansovo tělo.
"Ne prosím" tvář zalita horkými slzy.
Grudge vítězoslavně kráčí k Juditě zvedl ji do náruče a odnesl k povozu, krátký pohyb a Judita přistává tvrdě na podlaze povozu.
"Nerušte, i na vás se dostane" chlípně prohodí směrem k čtveřici načež zakryje vstupní místo plachtovinou.

Těžké kroky se ozývají ze směru, kterým před hodinkou odešel Jakub. "No to je dost, že ti to ale trvalo" otočil se po zvuku jeden ze čtveřice, rozhodil ruce v přátelském gestu, syčivý zvuk vržené šavle následovaný křupavým zvukem, síla hodu přirazila cíl až po jílec šavle ke stromu, kde zůstal viset několik coulů nad zemí. Ostaní neváhají a vrhají se na útočníka. Ork strhl ze zad štít a postaví se nové výzvě, Trojice můžu se staví do půlkruhu kolem orka. Přestává foukat silný vítr a déšť teď padá kolmo na zem.
Grudge zakleje a udeří silně Juditu do hlavy, vyskočí ven v návalu vzteku co jej vyrušilo.
Stačí však jen zahlédnout zlomek souboje. První protivník orka s řevem u úst a napřaženou sekerou útočí na pravou nekrytou stranu orka, o zlomek vteřiny je na levou stranu veden úder mečem druhého agresora. Třetí útočník nestačil zareagovat, ork se k němu přihnal a celou svou vahou vedl okraj štítu na oči oběti. Štít urazil horní část hlavy od očí výše. Sekera se mihla vzduchem, na místě, kdy byl před chvílí stojící ork, prořízla jen prázdný vzduch. Přes veškerou svou rozložitost se ork pohyboval velice rychle, prudkým pohybem pravého ramene se pootočil, vyhnul se tak sekyře a zároveň zachytil ruku s mečem, menší přikrčení a střed štítu, kde trčí veliký ocelový bodec za bolestného řevu proniká do útrob druhého útočníka. Ork nabere zraněného na svůj štít a vyzvedne jej do výše, nad svoji hlavu, bezhlasně máchne zaštítěnou rukou, čímž docílí odhození břemene, ostrý bodec uvnitř těla v protipohybu páře vnitřnosti člověka, které se během pohybu vzduchem derou cestou ven, jen aby po chvíli mohli skončit kouřící, v kalné kalužy.
Strach začal svírat hrdlo poslednímu ze tří, udělal krok zpět, jeho poslední krok v životě. Zaváhání bylo potrestáno ochromující bolestí, štít se okrajem tupě zakousl do jeho břicha, druhá rána byla vedena na to samé místo. V ústech cítil žluč a krev z dásní jak si pevným stiskem sanice drtil zuby. Sekera mu vypadla z ruky za dávivého kašle se předklonil, smrtící úder přišel jen malou chvilku po druhém, tentokrát byl cílen na spodek svěšené hlavy.
Grudge vyjeveně sledoval krvavé představení, po posledním pohybu orka odlétla čelist ve spršce krve a zubů. Zůstal sám.
"Nevím o co ti jde,ale měl by jsi odsud zmizet" zavrčel Grudge a tasil svůj meč. V šermířském postoji pomalu kráčel kolem, vyvrhnutého soukmenovce, který se stále nekoordinovaně škubal a sténal.
Ork se pobaveně zahleděl na Grudgeho a stáhl rty do cynického úšklebku, nedbajíc Grudgeho přiblížení.
Grudge musel uznat, že ork vypadal impozantně, vše bylo umocněno příkrým deštěm, který smýval krev z černé zbroje a šklebem zkřivené tváře. "Nebudeš první a ani poslední" zařval Grudge a jeho meč opisoval oblouk, směřující na orkův krk. Stormwinská ocel se však odrazila od štítu vyrobeného v Ogrimmarských pecích. Grudge následně zaútočil nacvičeným pohybem z otočky, jen další zvuk střetnutí se ocelí. Následná série úderů přesvědčila lidského jedince, že tu má proti sobě zdatného protivníka. Během pár okamžiků si Grudge uvědomil svůj omyl, ork celou dobu stál na místě a jen odrážel příchozí rány, žádný útok, jen si sním hrál. Ruka s mečem mu ztěžkla hořkým zklamáním a strachem, začal přemýšlet nad možností útěku. Několik málo ran a začal se pomalu vzdalovat od orka, směrem k povozu. Ork zjistil soupeřův úmysl a pobaveně se rozesmál, Gurdge znejistěl, přesto stále pokračoval směrem k povozu. Ork ledabyle upustil štít k nohám a zadíval se vyzývavě na Grudgeho. "Blázne" zasmál se a vrhl se z napřaženým mečem do útoku. Jakoby se čas zastavil a Grudge viděl každou kapku, orkova postava se dala do pohybu, od majestátních nohou odstřikovalo bláto a širokého čela se tříštily kapky, dusot okovaných bot přehlušil zvuk tlukotu Grudgova srdce.
"Ještě několik kroků a budu mít tu bestii z krku" prolétlo ozbrojenci hlavou. Orkova postava se odrazila od země hnána silou mohutných nohou. Ruce schopné obejmout vzrostlý kmen stromu se sevřeli kolem Grudgova pasu, rameno s ocelovou ochranou přirazilo jeho žebra k povozu, síla skoku drtící žebra ještě nahnula povoz na několik setin na dvě kola.

Chrčící Grudge se nevěřícně díval ze země na stojícího orka, nemohl dýchat měl plná ústa krve, přesto nic necítil, s žebry byla roztříštěna i páteř. Orkova bota se zvedla do výše, Grudge jen vytřeštil oči. Zvuk rozšlápnuté hlavy ztlumilo všudepřítomné bláto.

Judita na chvíli procitla, závrať, která ji však přepadla ji nedovolila se zvednout. Po svém boku spatřila Treu a stále v bezvědomí uvězněného Hanse. Pomalu se zadívala ven, tam v dešti stála postava pomalu zvedajíc padlý kmen přes cestu. Slova se ji zadrhla v krku, neboť závrať vyhrála tento boj a ona upadla do mdlob.

"Říkám vám to byly strašný jatka" zahalekal voják užívající si volna v Goldshirském hostinci."Hostincký rychle mi dones pivo, musím to spláchnout" debata, která se spustila po celém lokále nezajímala však tři zákazníky usazené pryč z dosahu řečníků.
"To musel být ten ork co se tu potuluje s tím jeho vlkem, však už také ve Stormwindu dělají opatření, snad i sám arcimág Nightshark se zúčastnil tohoto jednání, chudáci dřevorubci, to si za svou práci nezasloužili" pronesl zdejší kovář patřící do kovářského cechu Stormwindského.

"Já se už mamí nebojím bouřky," pronesla hrdě Trea klátíc nožkami na vysoké hospodské židli. Judita jí více přitáhla k tělu kabátek,
"ani vlků" nenechala se odbýt matčinou přehnanou pečlivostí.
"Protože když prší a vyjí vlci tak je tam někde On" významně dodala.
Judita se zarazila v pohybu a zahleděla se do rozesmáté tvářičky "Kdo Treuško?"
"No přeci Free" zamrkala Trea.