Vládík

Pondělí, 17 Listopad 2008 16:02 | Napsal uživatel Buena

"Tak teď tady zdechni!", zaječel Dráp, a změnil formu na lví a ihned ťal po elfce drápy. Ta úder vykryla puškou jen zčásti, takže jí druid roztrhl plášť v celé délce. Vlk nezaváhal a přispěchal své paní na pomoc. S temným zamručením na Drápa skočil. Druid vytušil jeho úmysl a couvnutím ustoupil. V okamžiku, kdy pet před ním dopadal na všechny čtyři se k němu natočil a zaseknul do jeho hřbetu svou lví pracku... a směrem k sobě prudce trhnul. Pet bolestně zavyl, odskočil od druida s roztrženým hřbetem. Opustily ho všechny síly, zakolísal, upadl a zůstal ležet.

Mezitím elfka nakročila k útoku. Rychle přehodila svoji pušku do levé ruky, pravou bleskurychle uchopila za hlaveň, spojila s levou a oběma rukama zbraní vší silou máchla shora na Drápovu lví hlavu. Úder to byl silný, ne však dostatečně rychlý. Druid mu neuhnul zcela, ale i to stačilo k tomu aby jej elfka zasáhla do levé strany ramene plnou silou a vahou zbraně. Dráp vyjekl a otočil se pomalu k elfce. Jeho krví podlité oči hlásaly smrt.
Druhý druid, stojící opodál, nervózně přešlápl chystaje se změnit formu.
Toto už nebude rovný boj.
Pobízím grifa k prudkému přistání. Přitom strhávám pušku z ramene a uvolňuji peta.
Dosedáme na zem a grif tiše mízí. Jen lehký závan větru po něm zůstává.
V tom samém okamžiku když druid Moon mění formu střílím na Drápa otrávenou střelu a pobízím na něj peta.
Elfka drží v ruce už jen hlaveň pušky, zatímco pažba a zbytky pušky se válejí opodál.
Zbraň se mi nabije tentokrát zpomalovací střelou a ta patří opět Drápovi, to aby nemohl uniknout. Právě včas, protože se pokouší prchnout s mým petem v zádech. Tím výstřelem ho zastavím a další výstřel jej už zasahuje naplno pod pravou lopatku. Kácí se k zemi.

Moon ve lví podobě stojí celou věčnost jako přikovaný náhlým zvratem na scéně. V okamžiku, kdy se k němu otáčím a zbraň je už opět nabitá, mu to dochází.
Rozbíhá se opačným směrem než leží jeho společník Dráp.
A pak to jde ráz na ráz, explozivní střela ho hodně zpomalí. Teď puška nabila zpomalovací, střílím. Pet už je u Moona a zakusuje se mu do kůže na zádech a pokouší se ho seknout svým zubatým ocasem. Druid se zoufale snaží zbavit se svého břemene a zmizet v dosahu mé zbraně. Táhne na sobě zakousnutého peta teď už krokem a ví, že nebyl dobrý nápad přepadnout tu osamělou cestovatelku a okrást ji.
Vykříknu na peta povel a ten ztuhne. Zamířím... střílím a je konec.

Zadýchaná a smutná elfka klečí a objímá svého smrtelně zraněného peta. Přehlédnu pohledem nyní už ztichlou podzimní mýtinu.
"A mě zbývá naložit ostatky těch dvou surovců a odvézt je před Orgrimmar. Naštěstí je na ně vypsaná odměna, tak nezoufej", snažím se chabě rozptýlit věcným tónem situaci.

Dobře však vím, jak bolí ztráta každého věrného společníka. Jak dlouho budu mít já svou Carly? To je jen ve hvězdách. A při těchto myšlenkách poklekám a začínám vybalovat stanové celty z batohu.

(23 Hodnocení)